streda 27. októbra 2010

Arabský plnokrevník

Soubor:LaMirage body07.jpg

Arabský plnokrevník je velmi staré plemeno koní. Pochází zřejmě ze starověké Persie, odkud se dostal na Arabský poloostrov, kde byl chován a využíván v nezměněné podobě do 7. století.

Obsah

 [skrýt]

[editovat]Historie

Arabský plnokrevník je nejstarším čistokrevně chovaným plemenem koní na světě, což dokládají zprávy už z doby 2500 let před naším letopočtem. Do Evropy se arabové dostali poprvé v době muslimské invaze v 8. a 9. století. Pochází z Arabského poloostrova resp. zeSeverní Afriky a blízkého východu – zejména z Egypta, kde byl po tisíciletí chován Beduíny bez přimísení cizí krve.

[editovat]Vzhled

Arab je menší, dobře osvalený kůň s jemnou kostrou. Krátká, jemně utvářená hlava má prohnutý (štičí) profil, mezi očima je lehce vykleutá. Uši jsou pohyblivé, úhledné, lehce zahrocené, oči velké, jasné, s inteligentním výrazem, malé chříbí se širokými nozdrami je pokryto sametově jemnou pokožkou. Srst, hříva a ohon jsou hedvábně jemné. Plece mohou být poněkud strmé, ale přiměřené ke krátkému hřbetu a hlubokému a širokému hrudníku. Mimořádnou pohyblivost hlavy zaručuje mitbach, zvláštní úhel, pod kterým je hlava připojená k hrdlu[1]. Krk je dlouhý, elegantně prohnutý, kohoutek spíše plochý. Na rozdíl od ostatních plemen má arab jen 17 párů žeber, 5 bederních a 16 ocasních obratlů ( ostatní plemena 18-6-18), proto má krátký hřbet, plochý kříž a vysoko nesený ocas. Štíhlé, dlouhé, suché nohy mají bezvadné klouby, jasně patrné šlachy, šikmé spěnky a tvrdá, pěkně utvářená kopyta. Zadní nohy bývaly u arabů slabší, ale moderní typy je mívají obvykle dokonalé. Výška v prumeru 150 cm.

[editovat]Typy

Rozlišují se podle klisen Muhamadových na tyto typy:
  • Kuhaylan: považován za nejušlechtilejší typ, převládají hnědáci
  • Salklaví: vyniká krásou a elegancí, převládají bělouši
  • Muniqui: vyniká v rychlosti a vytrvalosti, nejrychleji dospívá, převládají ryzáci
  • Hamdani: nejmohutnější, klidní, mírní, vytrvalí
  • Hadban: mohutnější, rychlí
Dnes už se tyto typy špatně rozlišují, protože často docházelo k jejich míšení.

[editovat]Charakteristika

Arabská krev je hlavní a dominantní složkou krve anglického plnokrevníka a měla rozhodující vliv i při zvyšování kvality bezpočtu dalších plemen. Odolnost, vytrvalost arabů spojená s výbornou povahou, ohnivým temperamentem a vynikajícími chody je stále úctyhodnou kombinací. Mezinárodní chov arabů, rozšířený po celém světě, kontroluje a registruje Arab Breed Society. Často je používán ke šlechtění a zušlechťování jiných plemen, je také dobrým jezdeckým a dostihovým koněm. Křížením tohoto plemena s Berberem vznikl např. Anglický plnokrevník a mnoho dalších plemen. Arabský plnokrevník se dokáže přispůsobit jakémukoli životnímu prostředí a klimatu a dovede přežít i na velice chudé stravě, mnozí jedinci jsou však značně nároční na čistotu vody. Je neuvěřitelně vytrvalý a s jistotou se dokáže pohybovat i po nerovném terénu. Je nadán neobyčejně pevným zdravím a vysokou inteligencí, což ho činí zcela výjimečným. Obvykle bývá mírný a přátelský, ale může být také vznětlivý až neurotický. Díky své ekonomické akci, která je přímá, volná a nízká, dokáže nést i značnou zátěž na velké vzdálenosti.

[editovat]Využití

Je možné s ním závodit, a ačkoli jeho akce není ideální pro drezuru nebo skákání přes vysoké překážky, je schopný zúčastnit se soutěží v jakémkoli odvětví jez. sportu. Vynikající je zejména na dálkové ježdění nebo vytrvalostní závody. Arabové se často také předvádějí na nejrůznějších přehlídkách, jak pod sedlem, tak z ruky. Nicméně jeho hlavním použitím je obvykle křížení s jinymi plemeny. Jedním z výsledků křížení je Angloarab (a jeho různé typy), uznaný za samostatné plemeno.

[editovat]>>>viac<<<

utorok 19. októbra 2010

Appaloosa

V

Škvrnité kone poznal už Starý Svet. Dokazujú to kresby pravekých maliarov, ktorí zhruba 18 tisíc rokov pred našim letopočtom zobrazili škvrnité kone na stenách francúzkych jaskýň Lascaux a Perche Merle. Podľa zachovaných záznamov, sedlali škvrnité kone tiež ázijskí jazdci, ktorí sto rokov pred naším letopočtom dobývali územie súčastného Rakúska. Škvrnité kone tiahli tiež vojnový voz perzského kráľa, ktorý sa okolo roku 480 pred naším letopočtom snažil o podrobenie Grécka. Od roku 1600 sa škvrnité kone stali veľkou módou v Európe a o 85 rokov neskôr boli importované do Anglicka, kde založili chov.
Významnú rolu v histórii plemena hrá tiež Rakúsko. Tak sa škvrnité kone dostali do Kladrub a neskôr do Lipíc. Z tohto obdobia pochádza obrazJohanna Georgea Hamiltona, zachytávajúci lipicanov so zreteľnou „dekou“ . Ťažké kone ktoré neboli odoslané do Lipíc, boli v Kladruboch nad Labem krížené s ďalšími chladnokrvníkmi, čo mimo iného ovplyvnilo vyšľachtenie Norika. V Dánsku bol chovaný škvrnito sfarbený knabstrupský kôň, avšak tieto kone mali len málo alebo nemali vôbec nič spoločného so skutočnými appaloosami.